Jmenuju se Bohumil, je mi sedmdesát dva a založil jsem si blog.
Ne proto, že bych měl potřebu rozdávat životní moudra. Těch mám sice dost, ale manželka tvrdí, že většina vznikla tím, že jsem něco udělal špatně a pak tomu dodatečně vymyslel systém.
Blog mám hlavně proto, že člověk v mém věku potřebuje místo, kde může svobodně říct svůj názor.
Doma to místo nemám.
Když jsme šli s Marií do důchodu, představoval jsem si klid. Ráno káva, noviny, zahrada a po obědě krátké zavření očí, které se v našem věku samozřejmě nepočítá jako spánek.
Marie měla jinou představu.
Zjistil jsem, že důchod není konec pracovního života.
Je to jen změna vedení.
Začalo to nenápadně.
„Když už jdeš kolem sklepa…“
„Když už máš v ruce hadr…“
„Když už jsi vstal…“
Spojení „když už“ považuji za jednu z největších pastí českého jazyka. Člověk jde vyhodit noviny a o dvě hodiny později klečí na zemi s kartáčkem v ruce a přemýšlí, kde přesně přišel o funkci hlavy rodiny.
Po čtyřiceti letech manželství navíc zjistíte, že žena vám nikdy neřekne, že něco děláte špatně.
Řekne:
„Já bych to teda udělala jinak.“
Je to zdvořilá forma odborného posudku.
Časem jsem si vytvořil vlastní překladový slovník.
„To nemusíš dělat hned.“
Znamená: dnes.
„Až budeš mít chvilku.“
Znamená: ideálně už včera.
„Nech to, já to udělám sama.“
To už je poplach. Máte asi sedm vteřin.
Jednou jsem se rozhodl, že budu mít jeden den v týdnu úplně volno.
Marie řekla:
„Samozřejmě.“
To mě vyděsilo víc než hádka.
Celé dopoledne po mně nic nechtěla. Ve dvě odpoledne jsem dobrovolně opravil kohoutek, odnesl věci do sklepa a začal se rozhlížet, co dalšího by se dalo udělat.
Marie seděla, pila kávu a usmívala se.
Tehdy mi došlo, že mě čtyřicet sedm let nevychovává.
Ona mě optimalizuje.
A zřejmě úspěšně, protože dnes už vstávám z křesla dřív, než domluví.
Poslední dobou k tomu doma přibyly ještě bílé octy, jedlé sody, kyseliny citronové a další úklidové věci. Marie tvrdí, že díky nim jde všechno rychleji a jednodušeji.
Bohužel má pravdu.
Takže teď už nejen uklízím častěji.
Já u toho navíc nemám ani pořádnou výmluvu.
Vítejte na mém blogu. Budu tu psát o důchodu, manželství, domácnosti a dalších věcech, o kterých muž celý život tvrdí, že jim rozumí.
Až do chvíle, než se ožení.